Byla by škoda nenavštívit druhé nejvýznamnější město Španělska. Já jsem se tam vydal začátkem května a opět to bylo poučné, především co se týče cestování.
Jel jsem tam s Hankou, která si na celý výlet našla sponzora, a proto jsme zvolili letadlo. První překvapení nastalo u výstupu z metra po zjištění, že letištní příplatek se zvýšil z jednoho na tři eura. Ještě větší když jsem si vzpomněl, že nemám občanku. Chvíli jsem to chtěl uhrát na řidičák, ale ani ten jsem u sebe neměl. U nástupu do letadla jsem tedy chladnokrevně vytasil studentskou průkazku, ale ani přes značné přemlouvání a smutné oči to neprošlo. No, nadával jsem si dost. Nakonec jsem ale uznal, že to není tak hrozné, protože si za to můžu sám. Kdybych totiž neodletěl kvůli nějaké další španělovině, vydýchával bych to jen stěží.
Zvolil jsem tedy autobus za asi 30€ (mimochodem, zpáteční let stál necelých 100€) a těšil se na krásných 8 hodin na jednom sedadle. Naštěstí jsem neměl souseda, a tak jsem se trochu vyspal a napsal nějaké články na blog. Hanka už na mě čekala v hotelu, který měl dostatek hvězdiček na to, aby mi zvedl náladu. Hned vedle byla sice ubytovaná Frau Kanzlerin, takže mě několikrát kontrolovala policie, ale to se dalo zvládnout.
Druhý den (pátek) jsme začali báječnou snídaní. Hanka měla program a já jsem se vydal na průzkum okolí. Odpoledne jsme měli procházkovou prohlídku města se zkušeným průvodcem, a tak jsme zavítali na všechna turisticky profláklá místa i na tajné zákoutí plné barcelonské historie.
Sobotu jsem využil ke zbytku starého města, a tak nám neděle zbyla na obdivování barcelonské moderny, tedy především Gaudího. Začali jsme Sagradou Familií, kam nás ale nepustili s tím, že už mají vyprodáno. Pokračovali jsme přes Casa de les Punxes, La Pedrera, Casa Amatller či Casa Batlló až k paláci Katalánské hudby.Když už jsme byli celí uťapkaní, dovezl nás hotelový Mercedes na letiště a mohli jsme udělat Barceloně pápá.
Letadlo mělo letět chvíli před půlnocí. Bohužel, čekala na nás informační tabule s typickou hláškou, že letadlo bude mít malé zpoždění. Z toho se nakonec vyklubaly hezké dvě hodiny. Otázka, proč teď, proč ne na cestě tam, se nabízí sama. Samozřejmě se mě při nástupu tentokrát na občanku nikdo neptal. Ve tři ráno už toho v Madridu moc nejelo, tak jsme museli zvolit taxi. S letištním příplatkem to bylo za 45€ a podle mapy to odhaduju, že jel tak o 40% delší trasou. To je holt všude stejné.
