Jak to chodí ve Španělsku

Noviny se čím dál častěji plní zmínkami o neudržitelném španělském dluhu, o obrovské nezaměstnanosti především mezi mladými, o nutnosti úsporných opatření. Myslím, že abychom zjistili, jak to se Španělskem nakonec dopadne, není třeba koukat se pouze do rozvah bank, ale také na ulice španělských měst. Proto napíšu, čeho jsem si všimnul v Madridu.

Už jsem psal o místní otevírací době a neuvěřitelné nedochvilnosti všech Španělů. S tím celkem souvisí jízdní řády, které vlastně neexistují. Když je u metra ve špičce napsáno, že jezdí každé 3-4 minuty, plně to chápu. Jenže jízdní řád autobusu, který obsahuje pouze čas odjezdu z konečné a celkovou dobu trasy, mi připadá celkem nedostatečný. Když navíc takový autobus jede jednou za půl hodiny a projíždí celý Madrid, je hodně pravděpodobné, že si člověk počká.

U meziměstské dopravy je to o něco lepší. Tedy pokud člověk ví, která společnost do dané destinace jezdí, případně kde je potřeba přestoupit. O službě jako idos si můžu nechat jen zdát. Říkal jsem si proto, že by byl výborný podnikatelský záměr něco takového zde zprovoznit. Od toho jsem ale záhy upustil. Tady by to totiž vůbec nikdo neocenil, nějaká půl hodina sem nebo tam totiž pro Španěla nehraje vůbec žádnou roli.

Pro usnadnění mé dopravní situace jsem si chtěl pořídit skútr. Tedy, nejprve jsem si chtěl přivézt svůj. Ukázalo se ale, že by doprava stála zhruba deset tisíc korun, a vzhledem k tomu, že pořizovací cena takového stroje není o mnoho vyšší, rozhodl jsem se nějaký si tu koupit a pak zase prodat. První dojem byl velmi pozitivní. Nabídka široká, ceny mírné. Začal jsem se tedy starat o úřední úkoly, jež musím splnit. I to začalo dobře. Zjistil jsem, že na řidičák na auto zde lze řídit stroj s objemem až 125ccm. Série pozitivních objevů mi přišla až podezřelá.

A taky záhy skončila. Ani jsem se nedostal k obávanému přehlašování motorky (které ani v ČR nebylo nijak příjemné). Skončil jsem už na pojištění. Překážek u něj bylo hned několik. Jeho cena začíná na 150€ (v ČR cca 300 Kč) a není možné ho uzavřít na dobu kratší než jeden rok (u nás to není problém a platí se pak jen část pojistného). Některé pojišťovny takto malé motorky ani nepojišťují, jiné mají nejrůznější speciální podmínky. Ale především všechny vyžadují oficiálně vydané povolení k pobytu ve Španělsku. Evropská Unie a Shengenský prostor jakoby neexistovaly. A ještě pro úplnost. Zažádal-li bych si o vyřízení této formality při svém příjezdu v únoru, dostal bych termín na konci května. Inu, byrokracie jak má být.

Generální stávka zde proběhla 29.3. V této souvislosti jsem se naučil zajímavé slovíčko. Piquete se oficiálně přeloží jako protestující. Přesný výraz ale asi nemáme. Je to opak stávkokaza, který při stávce stojí u vchodu do příslušné instituce a oficiálně má informovat příchozí, že probíhá stávka. Neoficiálně prý ale každého, kdo se pokusí jít dovnitř, zbije. Ve škole nás proto důsledně varovali, že pokud budeme chtít jít onen den na vyučování a u vchodu bude někdo takový stát, abychom se opravdu v žádném případě nepokoušeli vejít. Den před stávkou jsem byl u holiče a během přátelské konverzace jsem se své kadeřnice zeptal, jestli bude stávkovat. Řekla, že ne, ale že asi stejně zavře, protože se bojí právě oněch piquetes.

Nezaměstnanost je tady asi opravdu velká. Žebráků, bezdomovců a samozřejmě nejrůznějších pouličních umělců tu vidím výrazně více než v Praze. Řekl bych, že i v přepočtu na obyvatele. Je tu ale podle mě i hodně zaměstnaných, jejichž pozice je minimálně diskutabilní. Nemám samozřejmě dostatečný přehled o všem, ale v zařízeních, jež navštěvuju, je podle mě velmi výrazná umělá zaměstnanost.

Ve škole sedí na každém patře paní. Podle vyjádření jednoho spolužáka „nic nedělá, ale nemůžou ji vyhodit, protože je to státní zaměstnanec.“ Dodám k tomu, že dnes jsem jednu z nich viděl zamykat dveře. Zarážející je počet uklízeček. Myslím, že kdyby všechny pracovaly naplno, mohl bych jíst ve škole ze země. To nedělám a naopak to má ten efekt, že každou chvíli nemůžu jít na záchod, protože si tam některá z nich plní kýbl. Různých uklízečů a popelářů je tu obecně hrozně moc. Přesto je tu neskutečný bordel (ne v centru města, to je překvapivě čisté), protože Španělé všechny odpadky menší velikosti hází prostě na zem. Zajímavé to je také v metru. Mají tu fungující turnikety i automaty na jízdenky v několika jazycích. Přesto na každé zastávce sedí alespoň jeden člověk v budce a alespoň jeden hlídač stojí u turniketů a hlídá.

Celkově je ten pohled docela negativní. Našla by se i pozitiva. Například obecný optimizmus Španělů, nadšení některých mých spolužáků nebo výborně fungující stránka na domlouvání fotbalových zápasů. Celkově si ale myslím, že to bude mít čtvrtá největší ekonomika eurozóny ještě docela složité.

P.S.: Naučil jsem se ještě jedno veselé slovíčko. Abducir překládá slovník jako unést, to je však přinejmenším zavádějící. Ve skutečnosti totiž znamená činnost, při které mimozemšťani někoho unesou, dělají na něm testy, vymažou mu paměť a pak ho vrátí zpět. A fakt nekecám!